1. Prach snů

6. května 2010 v 22:27 | annadaele666 |  Povídky
Kristína prudce rozevřela oči. Opět ta samá noční můra. 

Tělo se ji  dosud třáslo strachy a deka pod ní byla celá upocená. Promnula si strhanej obličaj a těžce vydechla.  Již mnoho nocí nemohla klidně spát, do spící mysli se ji pořád vkrádal ten samý sen a nutil ji tu hrůzu prožíat znovu a znovu. Obraz   muže v černém plášti, co ji tu noc znovu pronásledoval ji ovšem naháněl největší strach. Jako by jej znala. Rysy jeho tváře pod kápí ji byli odněkud známé. Tvář měl však skrytou a nikdy jí dosud neukázal. Pohyboval se s razantnou elegancí, z jeho osoby vyzařovalo temné charisma. Bylo na něm něco zlovestného, nebezpečného..    Na začátku toho snu se ocitla v jakési místnosti jenž připomínala středověké vězení. Dveře v té místností se po krátke chvíli se se skřipotem otevřeli a dnu vešel onen muž. Ovšemže mu zcela neviděla do tváře, bylo to součástí jeho promyšleného plánu, který s ní rozehrávál Promluvil.a řekl ji o úkolu jenž pro ni byl dán a jenž pro svou záchranu měla splnit. Když mlčela, jelikož o žádnem úkolu neměla ani zdání a vůbec se jí to nelíbilo, muž v kápi se rozzuřil, mrskl s ní o stěnu a zařval: ,, Nášmu pánovi se nebude vzdorovat, rozumíš??". Než se však stačila nadechnout k  obraně a zoufalému boji,  sen se rázem změnil..Octla se v oném zatraceném lese, kde započala ta nekonečná honička na lovce a myš. Nikdy dosud však  nedospěla ke svému konci, ať už měl být jakýkoliv.. Došlo jí  že aby to skončila, bude muset dojít ke konfrontaci. Pořád jenom utíkala jako plaché zvíře no nastal čas čelit svému pronásledovateli a mučitelovi  a vyprostit se ze ze jeho spárů jednou provždy..
Postavila se a s povzdechem zamířila do koupelny. Jakmile však spatřila svou tvář v zrcadle, zděsila se.
 Nespoznávala se. Tvář měla chorobně bílou jako křída, téměř až sivou, vlasy  ruzcuchané a nevábné, oči propadlé a pod nima zelené kruhy ostře kontrastující s bílou mrtvolní tváří.  Vypadala jako by dlouhé týdny nespala. Takyže to nemělo daleko od pravdy...
Byl víkend takže naštěstí nemusela do školy.  Bylo kolem půl osmé ráno, čas kdy byla již běžne na cestě do školy, no byl víkend, takže naštěstí nikam jít nemusela. 
Hodila se na postěl, zcela vyčerpána. Když to takhle půjde dál, skončí to s ní velmi neblaze. 

Zamračila se. Ze zdola k ní dolehli zvuky. Někdo dole mluvil, nebo spíš by se dalo říct žese hádá. Samozřejme, její  ´´ milující ´´ rodiče zase řešili ty své věčné pitomé spory. Její žaludek sevřel známy pocit ouzkosti. Nesnášela hádky. Aby je neslyšela. schoulila se pod peřinu a zadívala se ven oknem.I přesto však slyšela všechno co se dolů dělo K hádce se přidal i pláč a ten tolik nenávidený zvuk rozbíjejíciho se nábytku. Její mladší bráška řval, pošetile si myslejíc že tomu dramatu tak může zabránit. Podívala se na své ruce. Třásli se jí a políval je pot. Zmocňoval se jí strach, nervozita, tudíž se snažila zoufale utéct ze skutečnosti. Né, né, né !! Proč se musejí pořád hádat??  Proč?!  Nezasloužila si to !!
Ze šuplíku pod stolem vytáhla ipod a sluchátka si rychle zasunula do uší. Dala maximální hlasitost a zastrčila se spátky pod peřinu, jakoby tam bylo najbezpečněji. Strčila tam i hlavu a zavřela oči. Snažila se na vše zapomenout, na všechny problémy co ji obkolesovali - na rodiče i na její děsuplné sny. Toužila odtud utéci, za hranice reality do svého vlastního světa , kde by nic z toho neexistovalo. No nic. Sakra! . Jako pokazená páska, slyšela otcove výhružky a opilecké nadávky  pořád dokola a dokola. Né ! Chtělo se ji řvát ! Plna zlosti šmařila knížku, kterou si před tou hádkou četla, přes celej pokoj . Jenže ouha! Knížka si to s rachotem namířila přímo do vázy na stole a rozbila ji na kousíčky. Plesla si rukou po tváři a s výrazem dokonalé hrůzy a šoku si pro ní sjela rukou. OMG!! Máma ji za toto zabije!
S zoufalým výdechem si schovala hlavu pod polštář. Vše co se dalo pokazila. Celej den byl skazenej a zlej,tedy zatím jen jeho začátek.  Nedoufala však že se něco během dne zvrtne k lepšímu, spíš naopak. V neblahé předtuše se  jí stáhl žaludek. 

Kristína kráčela rušnou ulicí. Nevnímala však ruch ulice ani náhlicí se lidi za svýmo prachobyčejnými povinnostmi.  Myšlenkami byla daleko od reality, tam kde nedosáhl jen tak leckterý človíček.  Snění, bylo jednou z mála věcí v kterých byla skutečně dobrá. Vysnila si svůj svět, kde středem dění se stávali okolní lidé, přátelé i nepřátelé.  Zde bylo zjevné její postavení ve společnosti.  Neměla moc skutečných přátel, s většinou z nich si jen občas povídala a chodila ven. Neznala je však natolik dobře a dlouho aby je mohla považovat za skutečné přátele. 
Mířila k místnimu lesu, bokem od rušného centra. Ráda se tam procházela a promýšlela. Chodil tam jen málokdo, protože místní báby roztroubili že ten les je podivnej a prý tam straší. Nad tymi kecmi se však Kristína jen ušklíbila. Nevěřila takovým blbostem, to bylo jasný.  Stejnětak, proč by měla?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tončí Tončí | Web | 6. května 2010 v 22:35 | Reagovat

AHOJUKÝÝÝÝÝ
PROSÍMTĚ KLIKNEŠ NATENTO ODKZA?
JE TO STRAŠNĚ DŮLEŽITÉ
MOC MOC MOC DĚKUJU

http://soutez.kinotip.cz/penize.php?id=43

2 Shade Shade | Web | 7. května 2010 v 14:49 | Reagovat

pěkné doufám že bude pokračování :-D

3 annadaelle666 annadaelle666 | 7. května 2010 v 14:56 | Reagovat

samozřejmě ;) to je zatím jen začátek..
díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama