Povstání z valů ticha

31. července 2010 v 11:51 | annadaele666 |  Blog a moje kecy
Zdravím všechny! Tenhle blog poněkud vymřel, jak jsem si sama všimla, jedním z důvodů byl i můj odchod do Tater. Měsic uběhl a půlka prázdnin je pryč. A já se vrátila s novými silami a inspirací a s předsevzetím, že blogování nezanechám ( vím už to tak začalo vypadat a sb se moc moc omlouvám že je zanedbávam, i toho chci napravit). Do budoucnosti se vy všichni můžete tešit, plánuji změnit celkověj design blogu- u crucifixio.blog.cz jsem si zajednala lay, je jen otázkou času kdy mi dojde spátečný mail. Rovnež chci jisté rubriky změnit, můj štýl se taktéž od poslední doby patrně obrátil jiným směrem, takteda blog pojede spolu s tím. Slibuji, chic vše napravit a znovu oživit. Zůstává jen doufat že mé plány do budocnosti nějak vyjdou ( a jak se dobře poznám, u mě nikdy nevycházi na sto procent to co si naplánuji. Ostatně nikdy to tak nefungovalo..). 
A když už tu máme ty prázdniny, jak u vás proběhla první půlka prázdnin? Já měla celou tu dobu nahnáno, protože jsem se obávala že lidé tu na mně zapomenou:D jak jsem tak dlouho byla pryč, Ale bylo to spíš naopak, mobil jsem měla procpanej netrpělivými smskami od kámošů kdy se konečné vrátím:). Jak jsem se vracela domů a nesla si k bytu kufry, z vedlejšího bytu vyšla sousedka a zmateně se po všech těch krámech rozhlížela,. Pak se podívala na mně s bratrem a k mamce pronesla: Vy tady máte návštěvu? A jak vidím na dost dlouho!..  Mno to jsem v duchu mohla jen smát.:D
Nakonec můžu říct jen létu zdar! a hor se ničit poláky:DD( polskí šermíři jsou sakra dvou mětroví chlapi z kterých jde strach. Ale přecejen, do něčeho bych si píchla:) )

 

Euforie a smutek..

27. června 2010 v 11:32 | annadaele666 |  Blog a moje kecy
Rozhodla jsem se, včerejškem definitívně, že začnu jezdit. Po včerejší skusenosti mě to jen v tom utvrdilo :D. Měli jsme šermíŕské vystoupení u Bratislavy spolu se jezdeckou skupinou Kastor a já jsem kámošovi strážila kone. Nevím, co mě to napadlo, ale jak se pak jezdci otáčeli spátky na cestu do stajní jsem si to obrátila, a rovnou za nima :D. Nebyl to tak celkem můj nápad, ale valný podíl jsem na to měla já . Na koni to byla i taková hodina spátky, protože stajně byli na druhé straně dediny. Klusali jsme přes pole a po cestě a ja málem z  koně  zletela, no v konečném důsledkou jsem se svým ´výkonem´byla spokojena :). Sice jsem se už videla pod kopytama, jak sem se v cvalu zoufale držela sedla, ale nikterak mě to neodradilo,spíš naopak.  Takže jsem si řekla že to skusím a trochu se zlepším, dyť proč bych nemohla. 
Euforii ze včerejšího dne mi kazí jen fakt, že zítra odjížfim na měsíc do Tater a k netu nebudu mít pravděpodobně přístup. Takže se tu dlouho nic  novýho neobjeví. Ale jak se na to kukám, moc sem nepřispívám, za což se ospravedlnuji. Jsm líná mno :D a taky teď nemám až tolik času jak bych si přála. Takže zase  o měsíc a myslete na mně ať se nazblázním  a neskončím na psychiatrii hned vedle :D. Ono je to totiž celkem dost možný, tak se nesmějte. Nesnáším, dyž musím byt takhle odtrhlá od všeho co mám ráda. Ale o mésíc se vrátím, snad :). 

Vaše šílená annadaele. 

 


Embrace of agony

10. června 2010 v 22:07 | annadaele666 |  Básně
Is it so hard to accept
that just what I want is you
To feel your embrace
your tender kiss
All this emptiness and pain
comes over me and haunt inside

I´ve never suspect this love within I fall,
this love we have to hide
You camed and dropped me into painly passion
But I felt so cold when you went off
and left me in dark, ashamed and betrayed

Your face still haunt me everywhere
Such like a dark I cannot chased away
Have you ever forgotten for whiles we sense free?
Haven´t you remember the only thing
when I take you in my pain?

Oh, such a memories haunts me in mind
the things I wanted forget
and vanished that ones I want hold inside

This is what you´ve done, don´t you see it?
Calling for realm of your darkness
I´ve been left here without look
But once, when you may remember all I gaved to you
Than I won´t be no longer here to ward off your sorrow
and solitude in which we both been fallen...


Symphonium of solitude

7. června 2010 v 15:01 | annadaele666 |  Blog a moje kecy
Nevím co se to se mnou v posledním čase děje. Cítim se prázdná, nicotná.. nic mě nebaví, všechno kolem mě jen tak proplová a mé ja to odbije jen povrchově aniž by se o cokoliv vnitřně zajímalo.  Jaksi jsem stratila tu jiskru a zapálenost co kdysi, nemám cíl ani žádnou představu za kterou si chci jít. V mém životě je jen prázdno .. Odkdy jsem se přesměrovala z goth stylu a české Třináctky na pagan a folk, všechno postrádalo smysl. Myslela jsem si, že bude líp, že se musím v životě posunout dál.  Jenže ono to nešlo. Pořád jsem tým snílkem a "dítětem noci" a toho stigma se nevím zbavit. Už mi pomalu začíná byt všecho jedno,  avšak jediné co mě ještě drží pri životě je šerm , do toho vkládam všechno.. i svou duši. Kdyby nebylo toho, kdoví co by ze mě zbylo. Nic už není tak jak bývalo, už to nejsem já, stratila jsem sebe samu.  kdokoliv kdo mě zná a četl by tyhle řádky, pomyslel by si že to nejsem já. Jenže omyl. TOHLE jsem já , všechno ostatní je jen maskou, za kterou jsem se skryla abych změnšila svou bolest a trápení. Nechtěla jsem, aby mě nekdo někdy takhle spatřil, v pravém světle- pouho pouhé nic co stratilo zájem do života. Možno někdy to není až tak zlý, jisté věci a lidé mi dávaji naději do budoucna, že jednou bude líp. Avšak pomalu strácim jistotu i v to.. v sebe sama, že bych to dokázala změnit.. že bych se z toho všeho ješté dokázala vyvléct..nevím..

.